SpeedBar
Login: 
  
Heslo: 
 

Mohlo by Vás zajímat
Video
Archiv článků

ROGALO Info

Vzpomínka na říjnový zázrak na Straníku (rok 2015)

Tak jako Lurdy nají své zázračné zjevení, Syrákúsy slzící reliéf panny Marie, Hong Kong Anitu Moorjani tak má Slovensko od října 2015 zázračně termický den na Straníku.

Každé plachtařské pískle ví, že s podzimem přichází stabilita. Slunce již nevystupuje vysoko nad obzor, dny se zkracují a povrch se nemůže prohřát natolik, aby do od léta poctivě prohřáté atmosféry, uvolnil pořádný stoupák. Jasné říjnové a listopadové dny jsou tedy charakteristické blankytně modrou oblohou, bez jediného mráčku, bez jediné chmurky. Pravda občas se jižně nakloněný svah se jen přeci oproti okolí prohřeje a uvolní bublinu, ta se ale v pár stovkách nad zemí opět rozplyne. Fouká-li vítr může se přehřátý vzduch mechanicky odtrhnout, vznikne tak termická bublina, která svahujícího plachtaře polechtá, navnadí a zmizí.

Přesně takové podmínky jsme očekávali o nastávajícím víkendovém létání na Straníku. Utěšovala nás přítomnost dlouhého hřebene vedoucího od hlavního vrcholu Straníku až k Žilině. Hlášených 6-7 m/s jihojihovýchodu by mělo k udržení na svahu stačit a občasná termická bublina by snad mohla dovolit přeskok malého Straníku.

"Létání je vášeň a prokletí" jak zaznělo v dokumentárním snímku o MČR v ZL 2013 ve Francii. Viděla jsem ten film krátce po dokončení kurzu a pohoršovala se nad tou větou. Zdála se mi přehnaně poetická. Hodící se do červené knihovny, do úst citově nestabilní, láskou rozervané šlechtičny. Bylo to něčím co bych já optimistický, realista nikdy nemohla pociťovat najednou. Nyní po prožití první letové sezóny, se musím autorovi té věty hluboce omluvit, za své prvotní opovržení. Dnes dokonce tvrdím, že o co více je létání vášeň o to více je i prokletím. Postupně, jak jsem létala častěji a častěji a získávala povědomí o tom, jak úžasné to ve vzduchu může být, začal být každý pohled na oblohu plnou kumulů v okamžik kdy jsem musela být v práci plný utrpení. Dívala jsem se na perfektní termické podmínky, rogalo leželo připravené v garáži a já prostě nemohla. Prokletí : )

Nyní snad půjde lépe pochopit, proč jsem se i s tak nevhodnou předpovědí, rozhodla vydala 400 km daleko až na Straník. Vydali jsme se dokonce hned tři. Vlado z Prahy jako správný proklatec vstával v 4h aby v 5h 45 min zastavil v Hradci a přibral mě i Sašu z Náchoda. Po jednom malém zabloudění a čtyř a půl hodinách jízdy jsme stanuli na přistání pod Straníkem. Tam čekalo prázdné air taxi, co nás jak všichni víte za 4 euro/1 člověk/1 rogalo/1 postroj vyvezlo nahoru. 2,50 euro startovné na den není málo, ale jestli ty super kadibudky s neustálou přítomností toaletního papíru, odpadkové koše a wifi-free u hangáru jsou prací těch co se o startovačku starají, tak budiž.

foto: s Čertem koukáme do nebe


Okolo poledne startujeme, fučí dost, osm až devět metrů za sekundu, stožár s anténami hlasitě kvílí. Se startem se proto čeká spíš na uklidnění než na poryv. Start je jednoduchý, dva tři kroky a v pohodě letím. Po čtyřech vteřinách přímého letu přichází katapult nahoru, způsobený nalétnutím do stoupavého svahového proudění. Hned při prvním návratu nad oblast startu křičím dole na kluky, že to nosí úplně samo a zachycení je zadarmo. Ne, že by jim to vzhledem na sílu větru nebylo jasné, ale člověk má radost a chce se o dobré zprávy podělit : ) Svahování je klidné, čas od času stoupáme i rozbitou termiku, ale každý pokus o vzdálení se od svahu, je provázen klesáním. Od jihu přichází vysoká cirovitá oblačnost a tak po dvou hodinách postupně přistáváme. Přesně takto má podle mě, vypadat opravdu dobré podzimní polétání. Svah tě drží a učíš se efektivně točit přicházející termické bubliny. Na nějaké odletění sice nelze ani pomyslet, ale i tak je to zábava, nebo při nejmenším dobrý trénink.

foto: pohled na Terchovou a Malou Fatru

foto: bez komentáře


Podobné podmínky měly být i druhý den v neděli. Nocujeme tedy na kopci. Ti bez spacáku nacházejí útočiště v noclehárně v hangáru, ostatní využíváme služeb sto padesát miliard hvězdičkového hotelu přímo na vrcholu Straníku. Možná za to mohlo létání, možná víno a slivovice od Kašuby a Čerta, možná nad ohněm opečený Uherský salám od Karla Hamana a nebo prostě celá večerní zábava u táboráku co jsme měli, v každém případě jsem o půlnoci zavřela oči a do rána nevěděla o světě. Po probuzení a vyndání hlavy ze spacáku, vidím přímo před sebou postavené rogalo, které tam rozhodně večer nebylo. Je sedm ráno a jeden ze stranických pilotů chce, dokud ještě fouká zlehka, zalétnout nově koupený kluzák. Nastává krásné blankytně modré ráno se svěžím jižním větrem na čele blížící se okluzní fronty, ze které bude večer pršet. A právě blízkost téhle okluze patrně labilizovala vzduch, protože dvě hodiny po mém startu, tedy asi kolem poledne, nastala termická exploze. Nastala právě v čas, aby mě zachránila před vyhnitím na tom táhlém hřebeni co vede až k Žilině nad který jsem se vydala. Svahové proudění tu fungovalo na můj kluzák málo a asi by na udržení nestačilo. Když už si říkám, že budu ráda pokud se dokážu vrátit alespoň na oficiální přistávačku nacházím dvoumetr. Okamžitě zpomaluji a prozkoumávám jak je veliký a začínám ho točit. Podívám se dolů a dává to smysl, jsem přesně nad hodně prudkou odtrhovou hranou která stojí v cestě vyhřátému vzduchu z vesnice přede mnou. Stoupám nakonec do tisíc třista. Sneslo mě to až za hřeben ale nevadí, přede mnou se tvoří nádherné kumuly tak mířím pod jeden nejbližší a dotáčím tisíc čtyřista padesát. Zkouším se vydat nad Žilinu ale všechny kumuly, ke kterým jsem se vydala se rozpadly a tak se rozhoduji ukončit tento Žilinský výlet a zkusit štěstí zpět nad straníkem a potom dále na východ. Po cestě zpět docela nízko nad malým Straníkem opět zavadím o stoupání a opět, k mému údivu, mě vyváží k patnácti stům. Kumuly jsou všude mohla bych takových věcí vyzkoušet, ale už to jsou skoro tři hodiny ve vzduchu a křeče v stehenním svalu, které vždy po více jak dvou hodinách v zavěšení přicházejí (musím s tím postrojem něco udělat) a ukrutná potřeba na čůrání, která mě už sundala tolikrát, že začínám uvažovat nad katetrizací (fakt je to průšvih a také na to musím něco vymyslet) přispěly k rozhodnutí přistát.


 

Čtvrtého října se opravdu uzavřela termická sezóna. I podle xcontestu je vidět, že lepší den v roce 2015 již nenastal. Dan Vyhnalík ještě později v říjnu zaletěl pěkný termický let, ale očividně v horších podmínkách. V listopadu i prosinci bylo dostatečně teplo na příjemné podzimní svahování vylepšené o šimrání termických bublin. Leden je zatím mrazivý nebo deštivý, prostě neletový.

Závěrem tedy zbývá jediné, popřát vám kamarádi, ať už termická exploze prvního termického dne roku 2016 přijde kdykoliv, buďte u toho.

Ahoj na kopci.
LeT