SpeedBar
Login: 
  
Heslo: 
 

Mohlo by Vás zajímat
Video
Archiv článků

ROGALO Info

Výsledky závodů MČR a Startovní ligy 2012

 Celkové výsledky MČR a Startovní ligy:

Výsledky MČR zde

Výsledky Startovní ligy zde


Na následujících řádcích se vám pokusím přiblížit atmosféru a zážitky ze závodů ve Francie z pohledu začátečníka den po dni...

Sobota 7.7.

   Vzhledem k nepříznivé předpovědi a obavám ze silného větru ve 3km se dnešní den "vzdal" a neletělo se. Odpoledne jsem si však od bazénu "rval vlasy", neboť rogala i padáčkář dostoupávali základny a bez problémů přistávali v kempu. Tím jsem přišel o možnost perfektního volného polétání frown

Pátek 6.7.

   Počasí se přeci jen opět umoudřilo a předpověď slibovala silné stoupáky. Na ranním briefingu se potvrdilo, že se dnes poletí a bližší informace se dozvíme ve 12:30 na kopci. Vyjeli jsme tedy nahoru, postavili éra a sledovali počasí. Narozdíl od předpovědi to moc optimisticky nevypadalo. Mraků bylo hodně a vítr běžel opět po kopci od západu. První startující "Malinkej" nás hned o nelehkosti zachycení přesvědčil. Když už to pomalu vypadalo že přistane a pokusí se o restart, přeci jen se zachytil ve stoupáku nad kempem a ztracenou výšku získal zpět i s úrokama.

   Další starty nebyly o moc přesvědčivější, ale všem se podařilo zvednout. Dokonce i těm, kterým točení ve stoupáku znepříjemňoval, ba málem znemožňoval, jeden bezohledný paraglidista, který kurzem prošel asi omylem. Jak jsem tak pomáhal některým pilotům na start, ke svému éru jsem se dostal skoro až půl hodiny před koncem kola a vzhledem k povětrnostním podmínkám nechybělo mnoho a start jsem nestihl včas. Abych to stihl, rozhodl jsem se nestartovat z rampy, ale travnatého svahu vedle, který boční vítr více odpouštěl. Obloha však již byla tou dobou pod mrakem, a tak následovalo to co se dalo očekávat - blatouch. V rozbitém vzduchu se mi nepodařilo zachytit a vzhledem k ubývající výšce mi nezbylo nic jiného, než přistát na "louku pablbů". Nenechte se však zmást názvem, který souvisí s nezychycením se nad kopcem nebo ve stoupáku, nikoliv však s jednoduchostí přistání! Mé pocity byly asi podobné těm, co zažívá pilot-nováček přistávající na letadlovou loď smiley

 Náročnost úlohy se potvrdila v cíli. Sice bylo v kempu více rogal, avšak pouze jeden dokázal proletět celou trať. Byl jím Miroslav Bečák, který tím všem vytřel zrak, avšak za své prvenství získal pouhých 560 bodů. Druhý skončil Petr Nedoma následovaný Petrem Čejkou.

1. Miroslav Bečák  560b

2. Petr Nedoma  397b

3. Petr Čejka  362b

Čtvrtek 5.7.

   Předpověď bohužel slibuje na odpoledne déšť, takže se dnes nelétá, ale odpočívá frown. Další briefing je zítra v 10:00

Středa 4.7.

   Panující obavy z možného příchodu bouřek nás neodradily od dalšího soutěžního dne a jelo se opět nahoru na kopec. Vítr měl být slabý severozápadní, který se však po našem příjezdu nahoru postupně otočil na jih. Úloha byla vypsána o trochu kratší a byly vybrány otočné body s ohledem na možný vývoj bořkových mraků. Starty probíhaly poměrně rychle po sobě a bez větších prodlev, až na občasné výčkávání při špatném směru větru. Jirkovi Nádvorovi se start bohužel nepovedl a i já ho měl jen tak tak. Po startu jsem se začal pomalu zvedat vzhůru a další piloti naskákali za mnou. Zatímco já začal ze stoupáku trochu vypadávat, oni mě pomalu dostoupávali hned vedle, blíž u startu. Připojil jsem se tedy do stoupáku k dalším dvěma rogalům.

 Má výška postupně rostla a při pohledu na vário jsem ve 13:59 dostoupal pod mrak, což byl ideální čas vyrazit na trať. Ve 14:01 mi gps oznámila začátek úlohy. To jsem již měl namířeno na první otočný bod vzdálený asi 30km. Přede mnou byla další dvě rogala, která jsem pomalounku dotahoval. Oni však měli o pár metrů více a přes "kruhovku" pokračovali bez točení. Vzhledem k neznalosti místního terénu mi pud sebezáchovy přeci jen radil pár metrů dotočit a teprve pak pokračovat směrem na "hokejku". K té jsem přiletěl těsně pod hranou, ale postupně se mi podařilo dostat těsně nad a přemýšlel jsem o přelétnutí dozadu dál na otočný bod. V tu chvíli pode mnou odstartoval jeden ze dvou orlů (nebo tak něco laugh) a já se ho rozhodl držet. Jeho škodolibou myšlenku dostat mě asi pryč od hnizda jsem odhalil pozdě a ztracenou výšku se mi už dostat zpět nepovedlo. Nezbylo mi nic jiného než si vybrat místo na přistání. To mi trochu ulehčil hofi, u kterého jsem přistál, a který mě zároveň odvezl zpět do kempu, za což mu ještě jednou děkuji. Na stejném místě postupně ještě přistál Marcel a Petr Fiala.

   Co se dělo na přistávačce v kempu tedy nevím ani dnes, ale podle výsledků dolétl opět první Dan Vyhnalík. Pořadí prvních tří za dnešní den je tedy následující:

1. Dan Vyhnalík  879b

2. Petr Čejka  861b

3. Miroslav Bečák  819b

Úterý 3.7.

   Dnešní den byl již ve znamení přívětivějšího počasí a i přes obavy ze směru a síly větru se vyjelo na kopec. Vanul slabý jižní vítr, střídající se ovšem se západním, místy dokonce až severním větrem. Po postavení ér, briefingu a nastavení gps se začalo pomalu startovat. Většina pilotů po startu začala točit stoupák, ale na nic "tutového" to nevypadalo. Navíc měnící se vítr celou situlaci poměrně komplikoval. Já osobně startoval deset minut před koncem startovního času a na opačnou, severní, stranu kopce. Tou obou již byla "elita" dávno pryč. Poměrně rychle se mi podařilo zachytit a vytočit stoupák až pod základnu, odkud jsem se vydal k prvnímu otočnému bodu podél hřebene. Cestou na mě bohužel žádný stoupák který bych zvládl utočit nečekal a i přes změnu směru od otočného bodu pod jedinou chmurku v okolí se mi zachytit nepodařilo a já si začal hledat místo na přistání, které se naštěstí i dnes obešlo bez problému, a bylo pro mě alespoň malou útěchou za lacině ztracenou výšku. Do kempu jsem se dostal stopem a s érem jsem se do kempu vrátil až kolem deváté večer...

 Do cíle podle všeho doletělo 12 pilotů, s následujícím pořadím prvních tří:

1. Dan Vyhnalík  970b

2. Miroslav Čáp  829b

3. Petr Čejka  828b

  

Pondělí 2.7.

   Při probuzení do deštivého rána moc lidí v kempu nevěřilo, že bude dnes letový den a zrušení briefingu to jen potvrzovalo. Když už to tak tak vypadalo že se to vybírá, tak přišel ještě silnější a vydatnější déšť. V odpoledních hodinách se počasí přeci jen umodřilo a hloučky pilotů vyhlížely na vrchol kopce, který obeplouvaly mraky. S trochou rozpaků z nízkých základen se přeci jen nachystaly věci a vyrazilo se na kopec se slovy, že na hoře se rozhoduje líp.

 Příjezd na kopec nás docela mile překvapil - foukalo příjemně "na komoru" a mraky se zvedly dobrých 200m nad kopec. Sešlost byla pěkná a postupně začli piloti jeden po druhém startovat, včetně tandemu. Tradičně jsem sestavil éro jako jeden z posledních a startoval jsem před-před-poslední, za mnou byl už jen olaf a lůďa. Naštěstí vše proběhlo hladce a po levé zatáčce mě čekalo kopírování kopce, které mi pomáhalo udržet výšku, stoupat to ale nechtělo. Následoval let podél skalnaté stěny, která stoupala dobrých 50m nade mě. Musím uznat, že z tohohle jsem měl opravdový respekt! Teprve až po návratu ke startu a pokračování po kopci směrem na Laragne se mi povedlo vyhoupnout nad kopec. Otočil jsem to a tentokráte jsem už nemusel letět vedle skalnaté stěny, ale nad ní - s přeci jen trochu klidnějším pocitem smiley

 Po necelé hodince se mi však již nepovedlo udržet a začal jsem se rozhlížet po přistání. Možnosti byly dvě - louka u ovocných sadů před městem, nebo kemp za městem. Vzhledem k dostatečné výšce zvítězila varianta druhá. V tu chvíli jsem sice ještě přesně nevěděl kde že vlastně kemp je, ale navigace mi ukazovala, že mam správný směr, a tak mi nic nebránilo v cestě. Nad městečkem se mi již povedlo trochu zorientovat a při dalším přiblížení na mě již vykoukla odhadem desítka ér "schovaných" za lemem stromů kempu. Přistání proběhlo i přes drobnou turbulenci bez problému a já tak úspěšně zakončil svůj první letový den ve Francii.

 Postupně přistál i zbytek vytrvalců a navzájem se vyprávěly historky a zážitky z povedeného dne až do noci - a já si jdu dát sklenku dobrého vína wink

Neděle 1.7.

   Předpověď meteorologů o blížící se frontě se bohužel naplnila a od rána tu prší. Někteří to pojali jako další výletový den, jiní relaxují v kempu a vyprávějí si všelijaké historky, nebo nabírají sílu na nadcházející, snad letové, dny...

Sobota 30.6.

   Nápad vyrazit o den dříve se ukázal jako velmi dobrý, neboť jsem se do dalšího dne probudili odpočatí a plní sil. V průběhu noci a rána dorazila převážná většina zbylých pilotů a ve tváři jim byla patrná ona náročnost cesty. Následovalo registrování a v 10:00 první briefing. Předpověď počasí bohužel příznivá nebyla - sílící vítr tlačený přicházející frontou. Dnešní den se tedy neletělo a vypadá to, že se nepoletí minimálně ani zítra. Volný den jsme tedy využili k návštěvě vodopádů a jezera, a dosyta si užili sluneční paprsky.

   Večer jel Dan Vyhnalík otestovat jednoho Combata nahoru na kopec a já měl možnost se jet podívat na startovačku s ním. Bohužel se odjezd odehrál tak rychle, že jsem foťák i mobil zapomněl v táboře a nemohu se s vámi (alespoň dnes ještě ne) podělit o ten výhled co se mi naskytl...

Pátek 29.6.

   I přes původní úmysl vyjet ve čtvrtek večer se odjezd konal v pátek ráno, půl hodiny po půlnoci. V po strop zaplněném Transporteru se dvěmi křídly na střeše vyrážíme na 1200km dlouhou cestu...

... a o 17 hodin později úspěsně dorážíme do kempu u městečka Laragne na jihu Francie. Následovalo ubytování, postavení stanů, povečeření, pozdravení se s již ubytovanými piloty, a to bylo v podstatě vše, co jsme v pátek stihli...

 

Ohlédnutí zpátky

   Týden utekl jako voda a následující řádky již píši z domova (no spíš z prácelaugh), jako takové malé ohlédnutí zpátky. Když jsem vyrážel, částečně jsem ani nevěděl co přesně mě tam vlastně čeká, jak takové závody vypadají, co tam budu se svýma zkušenostma vůbec dělat atd. Pochopitelně jsem používal výmluvy typu "neutrhnu se z práce, vždyť je to daleko, to bude stát peněz, já se na závody nehrnu, co tam?......." Přestože byla cesta náročná (1200km, 17hod v autě!), tak toho rozhodně nelituji a jsem rád že jsem, za drobného nátlaku Lůďi, jel! Mělo to pro mě podobný přínos, jako když jsem chtěl létat na rogale a přihlásil jsem se do kurzu. Tím bych rád sáhl do svědomí těm, ktěří nejeli kvůli podobným důvodům/výmluvám jako málem já, neboť takovéhle akce jim mohu jen a jen doporučit! Teď už mi ale nezbývá nic než doufat, že rok do dalšího mistrovství uteče stejně rychle jako těch deset dní tam a my se zase všichni sejdem ve Francii v ještě větší partě...

 Michal Schwarz