SpeedBar
Login: 
  
Heslo: 
 

Mohlo by Vás zajímat
Archiv článků

ROGALO Info

Vario zdarma

aneb kroužení v termice bez přístrojů

Létat v termice znamená využívat ohromné síly přírody. Je tak mocná, že dokáže zvedat mraky s desítky tisíc tun vody ze země do výšky přes 10 km a odfoukne je tisíce km daleko. Od člověka s lehkou, plátnem potaženou duralovou konstrukcí na zádech a je to trochu troufalost. Nicméně s využitím nasbíraných znalostí a s velkou dávkou obezřetnosti se to dá zvládnout. A nejen to - navíc je možné si to parádně užívat!

První co potřebujete k využití stoupavých proudů při letu s kluzákem je dostatečná výška. Pokud nechtěně vypadnete z termiky, můžete ztratit až cca 50 m. Letíte-li nízko, je lepší se termice pokud možno vyhýbat.

Jak najít neviditelný stoupavý proud? Způsobů je mnoho, zde jen krátce o případech, kdy stoupák našel nás. Tak například ucítíte, jak se špička křídla zvedne. To znamená, že jste potkali stoupavý proud přímo před vámi - chce to přitáhnout hrazdu abyste udrželi kurz a vletěli do něj. Někdy se stane, že vás silný stoupák přemůže a obrátí váš kurz. V tom případě můžete pokus o vstup opakovat, ale tentokrát s vyšší rychlostí.

Často se také stává, že se vám zvedne pouze jedna polovina křídla. To je signál, že jádro stoupáku je na té zvednuté straně. Někdy je možné na tu stranu zatočit a vletět do něj. Čím je termika silnější, tím hůře to jde, takže pak je výhodnější zatočit o 90 stupňů od termiky, kousek odletět a pak se zatáčkou 180 stupňů do něj vrátit čelem s dostatečnou razancí (rychlostí).

Při kroužení v termice se snažíte letět zatáčku po kružnici, která má střed ve středu (jádru) stoupavého proudu, přičemž se do něj celá vejde. Nejdřív je tedy potřeba si stoupák 'očichat' - najít jeho rozměry a střed. Po čelním vstupu do stoupáku ho proletíte přímo. Při průměru kolem 120 m ho přeletíte rychlostí cca 40 km za hodinu během 10 sekund. Během přímého letu je potřeba vnímat chování křídla, subjektivní pocit stoupání či klesání. Zapamatujte si polohu, kde jste cítili stoupání nejsilněji - to bude zřejmě jádro. Po cca 5-7 vteřinách od vstupu provedete ostrou zatáčku o 90 stupňů. Vytušený střed tím dostanete na bok a provedete plochou zatáčku po té kružnici se středem uprostřed stoupáku.

Po chvíli kroužení, možná u při druhé zatáčce bude těžké rozpoznat, jestli ještě stále stoupáte, nebo klesáte. Existuje nějaký trik, jak to bez přístroje určit? Naštěstí ano - říká se mu kopcový variometr. Trik spočívá v tom, pozorovat krajinu nebo horizont za vhodným kopcem. Pohledem přímo dolů toho moc nezjistíte, změny velikosti předmětů jsou pomalé a nepatrné. Podíváte-li se ale na krajinu za vrcholem kopce, uvidíte velmi přesně jestli stoupáte či klesáte. Pokud krajina jakoby vystupuje nad kopec, znamená to, že stoupáte. Vrchol kopce představuje 'pevný bod' o nějž se opírá přímka vašeho pohledu. Při stoupání se váš pohled promítne přes vrchol blíže k jeho patě a uvidíte za ním více krajiny. Při klesání je dojem opačný - krajina se postupně 'potápí' za vrchol.

Ne každý kopec je pro tyhle účely vhodný. Důležitá je jeho vzdálenost a viditelnost krajiny nebo horizontu za ním. Nejlépe poslouží kopec, který leží v té bližší polovině vzdálenosti mezi vámi a krajinou viditelnou za ním.

Pokud ani to nepomáhá, pak zbývá využít zlaté pravidlo létání v termice: Stačí dost dlouho kroužit, stoupání se vždy dostaví! :)

Skutečný variometr (tzv. budík) vám v začátcích určitě pomůže více. Pokud máte možnost, tak si ho pořiďte, nebo půjčte. Popsaný způsob odhadu vertikální rychlosti vám může dobře posloužit třeba v případě, že mu dojde baterka. Navíc, znáte-li způsoby, jak si poradit bez přístrojů, můžete létat s větší jistotou a cítit se ve vzduchu ještě lépe!

Sepsáno na základě anglicky psaného článku Red's Advice for New Hang Glider Pilot. Zpracoval David Rais.