SpeedBar
Login: 
  
Heslo: 
 

Mohlo by Vás zajímat
Archiv článků

ROGALO Info

Techniky přistání s rogalem

Pokud často mlátíte křídlem o zem, čtěte dál! Tento článek vám může pomoct lépe porozumět chování křídla při přistání. Z celého přistávacího manévru se zaměříme detailně na jeho konec - finále, podrovnání a odtlačení. Právě ten poslední okamžik přistání je nejkritičtějším z celého letu a mnohým pilotům činí potíže. Stručně řečeno, k dobrému přistání je potřeba dostat konce křídla do přetažení. Pokud se vám toto nedaří, nepřistáváte správně.

Přistání je pro vaše rogalo nepřirozený manévr. Musíte ho přimět zastavit se a sklouznout po kýlovce, odtokovou hranou napřed. Kluzáky vůči takovému zacházení kladou odpor, protože při normálním letu ve výšce by sklouznutí pozadu skončilo ostrým pádem. Dále obtížnost přistávacího manévru umocňuje strach, který u nezkušeného pilota vyvolává přibližující se země. Instinktivně se snaží snížit rychlost tak, aby hrozící náraz tolik nebolel. Přitom k bezpečnému přistání je třeba letět na přiblížení takovou rychlostí, že kdybyste u země nepodrovnali, tak skončíte téměř jistě v nemocnici.

Při pomalém přiblížení (sestup na minimálce) je velice obtížné dostat konce křídla do přetažení. Je to dáno překroucením křídla, kdy má jeho střed vždy vyšší úhel náběhu, než konce křídel. Při přistání se nejdřív dostane do přetažení střed rogala, přestane nést, zatímco konce stále nesou. Výsledkem je klopný moment, který sklápí nos křídla ve snaze nabrat rychlost. Křídlo je postaveno tak, aby se autostabilně udrželo v letu při určité rychlosti. Přistávajícímu se zdá, že ho křídlo předbíhá. Pokud včas neodtlačí, tak obvykle nestačí utíkat dost rychle a "zaklofne" čumákem do země.

Střed křídla se tedy přetáhne vždy jako první. Hned potom chceme přetáhnout taky jeho konce - razantním odtlačením hrazdy. Můžeme se přitom opřít jen o setrvačnost svého těla, což nám dává zhruba jednu sekundu času na správnou reakci. Potom, pokud konce křídel stále letí, tak vyhrajou a klofnou špičku do země. Dobré přistání po nás vyžaduje velmi přesné načasování - pokud odtlačíme příliš brzy, kdy kořen křídla ještě letí (a naše rychlost je tedy příliš velká), tak k přetažení nedojde hned, ale křídlo nejdřív nabere výšku. Ve výšce se obvykle do přetažení dostane, a začne s námi padat. To se nazývá "vyplavání" a rozhodně se tomu chceme vyhnout, neboť v závislosti na rychlosti a parametrům našeho křídla může být nechtěně nabraná výška značná.

Znát odpověď na otázku s velkým "O - jak poznáš kdy odtlačit" - je k nezaplacení. Pokud máte jen nějakou neurčitou a mlhavou odpověď, tak to s vámi asi nejspíš mlátí.

Už jsem slyšel pár takových odpovědí, jako třeba "ucítíš, ž křídlo už nechce letět", nebo "kdy mu dojde energie". To jsou ale takové abstraktní pojmy, které nechávají valnou část na pilotově fantazii, takže mu nezbyde, než hádat. Pro začínajícího pilota jsou takovéhle rady téměř bezcené.

První způsob přistání, který si popíšeme, nevyžaduje znát odpověď na Otázku.

Metoda 0: Šlapání vzduchu a útěk:

instruktážní video:

Tento způsob je založen na skutečnosti, že lehce zatížený kluzák dochází k přetažení na menší rychlosti, než více zatížený. Pádová rychlost křídla je mnohem menší, pokud na něm nevisíte. Mimochodem, to je také princip vzletů.  

Na finální přiblížení poletíte na rychlosti vyšší, než by křídlo letělo bez přitažení hrazdy (to je nutné při všech způsobech přistání)
Podrovnáte do přízemního letu. Kluzák začne zpomalovat, aby se udržel nad zemí. Vzpomínáte si na ten běh naprázdno na konci startovního rozběhu? Tak přesně takhle začnete kmitat nohama. Křídlo vás v tu chvíli ještě nese, takže dokážete běžet rychleji, než "pěšky". Současně také odtlačujte nahoru, tím rychleji, čím více budete zpomalovat. Jak se nohama odrážíte od země, odlehčíte tím křídlu. Díky tomu snížíte jeho pádovku na "uběhnutelnou" rychlost. V závěru vašeho sprintu už vás neponese, ale poletí samo a pomaleji, než poběžíte vy. Na úplném konci křídlu "utečete", ono vás zastaví a posadí se na ocas (kýlovku). Tak se pozná dobře provedené přistání - křídlo zastaví vás a ne naopak. Nenechte si ho posadit "jen" na ramena - musí na kýl.
Výhoda tohoto způsobu spočívá v tom, že není nutné tak přesně načasovat odtlačení. To z ní dělá techniku vhodnou pro začínající piloty, než se naučí některou z méně vyčerpávajících metod. Možná vám také přijde vhod při přistání z kopce.

Metoda 1: "Jednosekundová"

Tahle metoda funguje na jakémkoli kluzáku seřízeném od výrobce. Nemusí fungovat, pokud jste měnili nastavení stabilizované rychlosti, např. posuvem závěsu na kýlovce.

Na přiblížení leťte rychleji než stabilizovanou rychlostí (jako při každém přstávání). Podrovnejte do přizemního letu. Kluzák začne vytrácet rychlost, aby udržel přízemní let. Za chvíli ucítíte, že hrazda pod vaší rukou povoluje. Předtím jste ji museli držet, aby nešla dopředu. Ve chvíli, kdy kluzák zpomalí na autostabilní rychlost je síla na hrazdu nulová. Podle toho tu rychlost bezpečně poznáte. Na instruktážním videu je to demonstrováno tím, že v tu chvíli pilot úplně pustí trapézky a hrazda zůstane na svém místě. Nedoporučuje se pouštět se při přistání řízení, ale pro přesvědčivost ukázky to slouží dobře. Potom počkáte přesně jednu sekundu - ne dvě, nebo tři, ale jednu. Pak odtlačíte tak razantně, jako když to myslíte vážně. Dobře seřízený kluzák tím dostanete do plného přetažení a posadí se na kýl.

instruktážní video od Jima Rooneyho:

Křídlo v plném přetažení nemůže stoupat. Pokud vám vyplave po odtlačení, tak jste ho nedokázali přetáhnout úplně. V takovém případě je nutné podržet plné odtlačení, ne se snažit nabrat rychlost přitažením hrazdy. I když to může opakovaně dopadnout bez potíží, je to nebezpečná chyba způsobená slabým, nebo neúplným odtlačením."Jednosekundová metoda" je opravdu jednoduchá a efektivní technika. Zřídkadky je potřeba použít jinou. Její nevýhodou je, že funguje dobře jenom na kluzácích seřízených z výroby. Další pospané techniky jsou více univerzální. Fungují na jakémkoli křídle, i když si ho někdo seřizoval podle sebe. Nemusíte spoléhat na to, že jeho autostabilní rychlost je jen o málo větší než pádová, protože si pádovku během finále otestujete. Jsou ale také o něco obtížnější a chyby pilota mohou mít závažnější důsledky.

Technika "Běhu naprázdno" je jednodušší v tom, že na ní není co zkazit. Když nestačíte běžet dost rychle, tak maximálně přistanete po břiše s hrazdou na kolečkách. Oproti tomu technika "Jednosekundová" vám umožní to pořádně podělat. Když budete netrpěliví a nepočkáte dost dlouho na tu správnou rychlost, můžete "vyplavat". Nepodřžíte-li při tom odtlačení, tak sebou "praštíte" do země z výšky.

Můžete to pokazit taky tak, že odtlačíte v pravý okamžik, ale jen málo, nebo slabě. Křídlo nepřetáhnete, a ono svámi stejně vyplave.

Nebo počkáte příliš dlouho, a vztlakující konce křídla vaše odtlačení přetlačí. To se vám pak bude hodit ta běhací technika.

 

Metoda 2: "Dvoufázová"

Přiblížíte se na rychlosti k zemi a podrovanáte do vodorovného letu těsně nad zemí (jako vždy). Během téměř vodorovného letu se budete snažit malinko stoupat. Chce to velmi jemnou ruku, abyste stoupali opravdu málo. Jakmile kluzák už stoupat nechce tak razantně a plně odtlačíte. Křídlo které už odmítlo stoupat se přetáhne a zastaví na místě.

Metoda 3: "Železné nervy"

Pozor! Tahle je zvláště obtížná, tím, že vyžaduje co nejpřesnější řízení rychlosti. Jako obvykle, ve finále s přebytkem rychlosti podrovnáte do vodorovného letu těsně nad zemí. Bedlivě sledujete horizont a udržujete stále stejnou výšku až do zastavení. To je celé.

Abyste mohli držet výšku, musíte odtlačovat hrazdu. Tím rychleji, čím máte menší rychlost. Ze začátku bude pohyb hrazdy pomalejší, na konci. Tenhle způsob vypadá buď velice elegantně, a nebo velice bolestivě, podle toho jak ho zvládáte.

Jak zachránit nepodařené přistání

Představte si situaci, že si takhle jednou letíte finále a najednou vám macecha příroda naservíruje facku pod pravé křídlo a zkazí vám tím plánované ukázkové přistání.

Pravidlo číslo jedna je mít křídlo v horizontu. Pokud není, tak ho musíte srovnat ať to stojí co to stojí. Jinak si škrtnete jedním koncem o zem a roztočíte se, jako lopatky větrníku - to obvykle nadělá nejhorší paseku. Soustřeďte se nejdřív na srovnání křídla do horizontu, až tam bude, tak dělejte další manévry. O odtlačení v náklonu těsně nad zemí radši ani nepřemýšlejte, situaci to jen zhorší a to velmi ryhle. Nejdřív se snažte srovnat křídlo do horizontu, pak sebou můžete plácnout třeba na břicho a dobrzdit po kolečkách.

Přeju vám, jen samá šťastná přistání!

Kočička přistává

Přeloženo do češtiny z anglického originálu How to land a hang glider ze stránek hanggliding.org. Autor většiny textu: Jim Rooney, editace Kostya Marchenko (aviacamp.com). Překlad David Rais. Obrázky k článku pocházejí z blogu Chrise Valeyho.