SpeedBar
Login: 
  
Heslo: 
 

Mohlo by Vás zajímat
Video
Archiv článků

ROGALO Info

Rozhovor s Corinnou Schwiegershausenn


PROLOG:

Letošní (2014) mistroství světa v závěsném létaní se konalo ve francouzské části Alp vzdušnou čarou vzdálené přibližně 30 km od Ženevy. Vítězkou kategorie 1 (ženy) se stala Japonka Yoko Isomoto s 3774 body, druhá pozice patří Francoise Dieuzeide-Banet z Francie s 3768 body a třetí místo obsadila Corinna Swiegershausenn s 3712 body. Mistroství se zúčastnilo 21 pilotek, prvních 9 umístěných přesáhlo nebo se pohybovalo na  hranici 3000 bodů. Bodový zisk ostatních pilotek spojitě klesal až k poslední hodnocené Hadewych Van Kempen z Nizozemska s 477 body.

 



Loňské (2013) mistroství světa v Austrálii vyhrála Corinna Swiegershausenn a ještě před závodem vydal časopis Cross Country s Corinnou rozhovor. Protože Corinna pochází a létá za Německo, tedy geograficky a kulturně blízkou krajinu, mohou být informace o ni a její kariéře inspirující.



Corino v minulosti jste se stala světovou šampionkou v závěsného létání již několikrát. Můžete nám připomenout kdy přesně to bylo?

1998 Hayduszoboszlo, Hungary – Moyes CSX 3
2004 Greifenburg, Austria – Moyes Litespeed 3,5
2006 Quest Air, Florida – Moyes Litespeed 3,5s
2008 Monte Cucco, Italy – Moyes Litespeed 3,5s

Řekněte nám něco o každém z těchto vítězných mistroství.

V Maďarsku jsem na trati jednoho z soutěžních letů byla naprosto sama. Vyhodnotila jsem si, že termické podmínky se budou pouze zhoršovat a nechtělo se mi tedy čekat na se startem váhající ostatní pilotky. Zaletěla jsem trojůhelník o 110 kilometrech nad rovinatým povrchem. Oblaka za mým kýlem se rozpadala. Doletěla jsem na cíl jednu hodinu před druhou nejrychlejší závodnicí. Tímto jsem získala obrovský bodový náskok do dalších letů a značně mi to dopomohlo k celkovému vítězství.

V Rakousku jsem se držela dva dny na první příčce. Třetí den byl závod zrušen neboť se žádná z pilotek nedostala do cíle v stanoveném časovém limitu. Přitom já sama byla už jen pět minut od onoho cíle. Poslední letový den mi trenér řekl ať se prostě jen držím Kari (Kari Castle (USA)) protože bodově jsem vedla a stačilo podat jen dobrý výkon a neriskovat moc. Jenomže povětrnostní podmínky byly tak skvělé, že jsem nevydržela a šla dopředu. Mimochodem je skvělé vyhrát zároveň s celkovým závodem i poslední soutěžní let.

Na Floridě jsem během 78 kilometrů dlouhého letu zvolila odlišnou trajektorii než všichni ostatní. Začala fungovat pobřežní Bríza a já se odklonila o 90 stupňů z původního kurzu. Finální 15-ti kilometrové klouzání proti 15 - 20 km/h silnému protivětru přes nekonečně dlouhé bílé koňské ohrady bylo značně nervydrásající. Nicméně doletěla jsem a byla odměněna setkáním s slavným kytaristou Steve Morse skupiny Deep Purple. Vlastní totiž malé letiště, které bylo ten den cílem. Jak se později ukázalo ten den jsem dosáhla cíle jako jediná. O dva roky později mě Steve Morse pozval na koncert Deep Purple když měli turné po Německu.

V Itálii se mi první den naprosto nevydařil a když se nevydaří první den je to těžké. Kathleen Rigg naopak získala obrovský náskok neboť doletěla jako jediná na 90 km dlouhoé trati v blízkosti Monte Cucco. Musela jsem se hodně snažit abych její náskok dohnala a až poslední den jsem se dostala v celkovém hodnocení před ni.

Kolika dalších mistroství jste se účastnila?

1994 Chelan, USA
1996 Bright, Australia
2000 Mt Kitherones, Greece
2002 Chelan, USA

Kdy jste začala soutěžit?

Několik let jsem rekreačně létala, až mi jednou moje kamarádka německá mistrině závěsného létání řekla, jestli bych se s ní nechtěla účastnit Hessenmeisterschaft a zlepšit si tak letové dovednosti a nebo se účastnit prostě pro zábavu. Na té akci jsem potkala spoustu skvělých pilotů a začala se zdokonalovat mnohem rychleji. Začala jsem tedy jezdit na různé závody, přičemž hlavní motivací bylo, vidět ze vzduchu co možná nejvíc zemí.

Který z pilotů vám byl během vašich začátků vzorem?

Bob Baier a Tomáš Suchánek byli mými velkými idoly a byla jsem opravdu vděčná, že mi odpovídali na mé dotazy a celkově mě toho spoustu naučili.

Tandemové lety s Tomášem v Australské poušti pořádané Billem Moyesem značně rozšířily moje sebevědomí a znalosti cross country létání.

Dále například Judy Leden a Robbie Whittala jsem vždy obdivovala pro jejich úspěchy v závěsném létání a paraglidingu.

Později jsem poznala neuvěřitelný talent Guido Gehrmanna a Chrigel Maurera. Skvělý je i jejich přístup k ostatním.

V neposlední řadě mě velmi inspiroval a podpořil Bill Moyes. Dokáže rozpoznat talentované piloty a pokud je zaměstnává ve firmě co založil, umí ocenit jejich práci. Byla to velmi tvrdá škola, oto více potěšující když jste od Billa dostali pochvalu, což se ovšem musím říct nestává příliš často.

Kdo tě naučil létat a kde to bylo?

Uli Kroll z letecké školy Wasserkuppe v Německu mě naučil první letecké krůčky, potom můj klubový učitel Peter Obermeier, Steffen Bockstaller, Wolfgang Lintl, Stefan Hamann a Jörg Papenhausen z DFC Weser v Bremách mě cvičili v rovinaté krajině v okolí Brém a v Rakouszkých horách.

Bill Moyes, Clive Gilmore a Bobby Bailey mě zaučili na aerovleku.


Co vás k létání vlastně motivovalo?

Můj otec začal se závěsným létáním a já okamžitě toužila po takovém létání také. Prostě jsem létání cítila jako naprosto přirozené. Ve vzduchu jsem ve svém živlu a soutěže jsou prostě jen dobrým důvodem tam strávit o něco více času. Nyní si užívám toho jak je každý let jiný, přináší pokaždé jiné dobrodružství. Je také velká čest reprezentovat závěsné létání v médiích a být atletem firmy Redbull a Adidas.

Jaká místa k létání patří mezi vaše nejoblíbenější?

Velmi oblíbený mám Greifenburg v Rakousku. Nabízí totiž spoustu bezpečných letových dní ideální pro dlouhé cross country létání a ještě k tomu se skvělou infrastrukturou. Nicméně skvělý je i můj domácí terén na Hochfelln. Dá se tam létat opravdu rozsáhlý trojúhelník jak nedávno ukázal Tom Weissenberger s 360 km dlouhým letem.

Poté samozřejmě Canungra v Australii je skoro mým druhým domovem. Ať už pro létání v horách nebo nad rovinou a hodně i pro přátelskost místních pilotů.

Pro termické lety do co největších výšek jezdím k Rudi Gotesovi a Miguel Gutierrezovi v Valle de Bravo (Mexico). Zastavím se tam vždy když jstem pracovně v Argentině (Corinna pracuje jako letuška pro Lufthansu).

Co by jste poradila novým pilotům účastnícím se světového mistroství?

Být připraven - Vzít si to nejlepší vybavení a otestovat ho před závody, aby byl pilot během závodu v klidu a s pocitem bezpečí, kontroly.

Také je dobré pracovat na psychologii. Naučit se analyzovat vlastní chyby a už je neopakovat. Vnímat ostatní piloty s respektem a přistupovat k nim přátelsky. Pomohou vám najít termiku a zlepší vaše schopnosti. A nikdy nezapomínat, že zde jsou vždy piloti s lepšími letovými dovednostmi než jsou naše a to je dobře, neb se lze dále a dále učit.

Měla by jste nějakou radu pro začínající piloty?

Být šťastný za každý den kdy můžete být ve vzduchu a létat.

Na co se na letošním (2013) mistroství nejvíce těšíte?

Na seznamu pilotů je spousta mých dobrých přátel a není nic lepšího než s nimi být v stoupáku 5 m/s a mířit do 4000.

Předsoutěžní dny byly perfektně organizované, ještě jsem neviděla takovou míru profesionality jako zde a tak se těším jak to půjde dále.

A také se velmi těším na Australskou přírodu. Plachtění s orly, přistávání v mezi emu, jízda zpět hejny kaloňů.

Jaký kluzák jste zvolila pro toto mistroství?

Nejlepší kluzák na kterém jsem kdy létala je Moyes RX3. Skvěle plachtí a je neuvěřitelně živý prostě můj nej! Velmi lechce s ním mohu i se svými 53 kilogrami přistávat nebo se vlekat.