SpeedBar
Login: 
  
Heslo: 
 

Mohlo by Vás zajímat
Video
Archiv článků

ROGALO Info

MČR v ZL 2. - 9. července 2016; den 3. a den 4.

Pondělí 4. července 2016

Krajina nasáklá vodou padlou během včerejších dešťů, uvolňovala získanou vlhkost  postupně celý den. Ráno jsme se probudili do oblačné deky, která halila vše široko i daleko. Ani po druhé hodině  odpolední nevykazovaly mraky sebemenší snahu, se rozplývat. Dnešní úloha byla zrušena.

 

Greifenburg - landing site from Lenka Trojanova on Vimeo.



V kiosku hned vedle rozběhové plochy to cinkalo hrníčky od kávy a lžičkami ještě umatlanými od šlehačky. Neletové počasí majitelům zjevně přineslo velké zisky.

 

MCRZL task 2


Po třetí hodině odpolední dost pilotů vzdalo čekání a sletělo dolů - do údolí. Den vypadal, že stejně už nic nedá. Někteří ovšem statečně čekali dále a udělali dobře. Po čtvrté hodině přeci jen Slunce začalo vykukovat a ten, kdo si počkal a kdo se umí zachytávat i v super slabých podmínkách, dokázal dnes, nakonec docela slušně polétat.

My ostatní jsme po blatouchu vzali za vděk koupáním v písáku. Doplavala jsem doprostřed na ponton, položila se na docela vyhřátá prkna a pozorovala padáky a rogala držící se nad kopci. Přemýšlela jsem, jak dlouho to ještě bude trvat, než budu tak dobrá, že někdo jiný bude koukat z dola a já si budu i v takových podmínkách létat.

Bagersee
 

--------------------------------------------------------
Úterý 5. července 2016

Předpověď strašila s přechodem fronty kolem třinácté hodiny. Letové počasí nakonec vydrželo až do pozdního odpoledne. To samozřejmě na počátku dne nikdo netušil a se startem se neotálelo. Dnešní zachycení patřilo mezi ta jednodušší. Na východním žebru hned za kioskem byl, sice nestálý, přesto docela silný stoupák, táhnoucí se až k základnám mraků. Stačilo pětkrát přestředit a z místa startu (1700) jsem se za dvacet minut dostala pod základnu (2400). Oblačnost halila většinu z přilehlých vrcholů. Byla právě třináctá hodina a Unity zahlásilo Gate Open. Vyrazila jsem.

První otočný bod jsme dnes měli na stejném místě jak v minulé úloze, což mi vyhovovalo. Alespoň jsem věděla co očekávat. Před prvním přeskokem se mi v celku lehce podařilo, u Knotenu nabrat výšku a i zachycení na protější straně mezižebří, pod Mokarspitzem bylo snadné. Mokarspitz těsně přiléhá k velikánskému, rozeklanému Sharniku. Letěla jsem podél jižní strany hřebenu, který oba vrcholky spojuje a fungující termika mě držela na nulovém opadání. Když s někým hovořím o létání, často zdůrazňuji, že onen příslovečný "pohled z hora" mě nijak zvlášť neuchvacuje. Mnohem důležitější je pro mě způsob pohybu který let umožňuje. V případě skalnatého masivu Sharnik musím svůj postoj přehodnotit. Ta hora je opravdu nádherná.

Sharnik

 

Na jednom z žeber, které klesá od vrcholu do údolí čekal stoupák a po proletění základnou, jsem se neohroženě vydala k otočnému bodu. Tum-tudu-dum zahlásilo Unity průlet kružnicí. Otáčím proto a mířím zpět k žebru. Jsem už hodinu ve vzduchu. Dosud bez jediného problému s vystoupáním před přeskokem nebo zachycením po přeskoku. Den na jedničku. Proto mě velmi mrzelo, s jakou výškou přilétám zpět k žebru. Zdrceně si povzdechnu do vysílačky "Kluci, ty jo - jsem nízko, já nechci na přistání!". Vůbec to se mnou nevypadalo růžově. "Klid to dáme, jsem za tebou" ozve se nazpět Franta Košťál. To byly hned dvě dobré zprávy v jedné větě. Srovnávám let podél žebra a čekám. Zase to začíná tak divně bublat píp --- pí ---íp ---, držím směr nad takovou skálu na konci žlebu a --- pipipipiíííí. Chvílemi je to slabé, pak silnější, dostřeďuji, dávám si pozor, abych z toho nevypadla a zase dostřeďuji. Franta se naštěstí držel opodál a za to mu velmi děkuji. Kdybych se nízko nad vrškama musela ještě sostředit na další rogalo v blízkosti, nedala bych to. Stoupání jenom sílilo a o devět minut později jsme byli pod základnou.

 


Dál se pokračovalo zpět nad start, tam se nabrala maximální výška a pokoušeli jsme se přeskakovat na protější, jižní stranu údolí. Už během přeskoku mi docházelo, že tady let asi opravdu končí. Nikde nebyl vidět ani kumulek a celá oblast kam jsme mířili, byla pod oparem. Spletla jsem si pravou s levou a zamířila na jiné žebro, než by, bylo bývalo ideální. Nakonec ale, i tady u Weissensse jakási termika pulsovala a o půl hodinky mi oddálila přistání.

Úlohu se tentokrát nepodařilo nikomu dokončit. Dan Vyhnalík doletěl nejdál. Skoro až na Dobratsch. Mnohým se podařilo přeskočit do druhého údolí. V chybějící termice však mohli závodit jen v dokluzu.