SpeedBar
Login: 
  
Heslo: 
 

Mohlo by Vás zajímat
Video
Archiv článků

ROGALO Info

MČR v ZL 2. - 9. července 2016; den 1. a den 2.

Prvotně bylo plánováno, napsat každý večer aktuální krátký report z právě proběhlého soutěžního dne. Každý, kdo se o rogala v Čechách zajímá a z nějakého důvodu nemohl přijet, by se tak mohl cítit alespoň trochu účasten. Po několika hodinách ve vzduchu, ovšem zbyly síly akorát tak na večeři, čištění zubů a zahrabání do spacáku : ) Přijměte proto sice opožděné zato souhrnné vyprávění o průběhu Mistrovství České Republiky v Závěsném létání letos (2016) v rakouském Greifenburgu.

---------------------------------------------------------------------------

Sobota 2. července 2016

Pro mě a Zdenka Kopřivíka vše odstartovalo v pátek odpoledne prvního července. Svitavy, Brno, Vídeň, Štýrský Hradec, Greifenburg. Osmset kilometrů klidného vrčení motoru vínové Felicie, na střeše se pohupujících dvou rogal, třech zastavení a vyprávění o životě vesmíru a vůbec : ) Dorazili jsme ve dvě hodiny ráno, vykoupali se v přilehlém písáku a s velkým očekáváním, co vlastně ten dnešek přinese na několik hodin usnuli. V osm třicet ráno nejen, že Sluníčko pálilo ale Emil Dvorožňák, zdejší Landing Plätze Direktor, postaral se o naše rychlé probuzení, do kempu nahlášení a vůbec popohnal nás, abychom první společný brífing o desáté hodině u recepce kempu nepromeškali.

 

brifing

Míra Čáp s Broňou Haničákovou všechny uvítali, zmínili rekordní účast která letos na závodech je (28 pilotů), stanovila se Safety komise (Franta Košťál, Petr Polách, ), která bude rozhodovat o letovosti či neletovosti dne a Task komise (Petr Nedoma, Dan Vyhnalík, Mirek Čáp), která bude určovat soutěžní úlohy.

...na start

Dnes v sobotu to vypadalo na docela letový den, ovšem s odpoledními bouřkami. Brífing o 12h, nahoře na startovišti Emberger Alm, prozradil soutěžní trasu. S ohledem na labilizující se vzduch a nebezpečí bouřek byla zvolena krátká úloha, křížem krážem hlavním údolím. Díky pomoci Petra Polácha se mi podařilo do přístroje zadat otočné body. Moc moudrá jsem z toho nebyla. Věděla jsem, že mám letět někam na západ, pak na východ, pak zase na západ ale tentokrát na severní starnu údolí, kde by měl být nějaký hrádek a pak zase asi někam na východ ale to už jsem stejně nevnímala. Zaprvé jsem si nedokázala představit, že tohle všechno uletím, za druhé informací bylo prostě moc.

brífing na kopci

Dan Vyhnalík si vzal po brífingu nováčky a poradil jak se tady zachytit. Stoupák je prý na levo nebo napravo od startu, nemá cenu ho hledat někde jinde, výšku máme nabírat nad Knotenbergem (Křížek) pak přeskočit na Mokarspitz a u Sharnik (cihlová hora) opět nabrat maximum, letět na otočnák a hned se vrátit nad žebro pod Sharnikem. Tam se zachytit a vracet zpět. Podobně popsal i další postup k dalším otočným bodům.

Za dalších deset minut začali první piloti startovat. Než jsem se vzpamatovala bylo startoviště dočista poloprázdné a patnáct minut do prvního gate. Broňa jako ředitelka soutěže, s pomocnicemi kontrolovala jestli je každý pilot zapnut do postroje, do helmy a připnutý k éru. A pak už to přišlo. Stála jsem na začátku rozběhové dřevěné rampy, držela křídlo v ramenou a říkala si hlavně to dobře rozběhnout a až to rozběhnu tak se zachytit, ...hlavně se zachytit. Start byl super lehký. Foukako ideálně co do směru i rychlosti. Kluci říkali, že se tu špatně zachytává, že se musí točit cokoliv, že se člověk musí tlačit na svah. A tak, když mi tři vteřinky po startu zapípalo vário, neváhala jsem a přímo před startem točila. Možná jsem někomu na chvilku zablokovala možnost jít do vzduchu ale za těch padesát metrů nad start to stálo. Přisálo si mě to trochu na západ a po dalších několika otočkách udělala země zoom out a za dalších sedm minut jsem byla pod základnou. Později, znalejší zdejšího terénu hodnotili dnešní zachycení, jako extrémně jednoduché, co se v Greifenburgu stává ojediněle. Piloti mnohdy startují o půl hodiny dříve, protože počítají, že vystoupat nad vrcholky, do startovní pozice, prostě nějakou dobu zabere.

Kroužím si tak v nosivé termice vysoko nad startem, rozhlížím se co všechno se okolo nalézá, snažím se číst terén. A najednou jak v nějakém surrealistickém snu skrze chmurky mraku, pod kterým jsem právě byla, vidím hejno rogal, jedno vedle druhého, mizejících do dáli. Pohled na hodiny vše vysvětlil. Před dvěma minutami byl otevřen gate. Musím přiznat, byla jsme chvíli bezradná. Chtěla jsem se hlavně dostat nad start, dále mé plány nabývali spíše nejasných představ. Něčeho ve smyslu mrcasit se v okolí startu a vydržet dlouho ve vzduchu a pak po několika hodinách se možná vydat na trať, tam někam do neznáma. Jenomže teď, jak jsem sledovala to odlétávající hejno a s dostatečnou výškou, něco se ve mě zlomilo. Řekla jsem si "kašlu na všechny obavy", letím za nima, letím na trať.

Zamířila jsem nad Knotenberg (křížek) dlouho jsem tam nemohla nic pořádného objevit a trochu si vyčítala předchozí rozhodnutí. Nakonec ale stoupání přišlo a já opět měla základnu. Ok čas na přeskok údolí mezi hřebeny, natahuji napínák a letím přímo na protější svah. No letím, nejprv jsem pěkně klesala, dvojkou někdy i trojkou. Vzpomínala jsem na knihu Přelety, kde se během přesně tohoto přeskoku zdůrazňovalo, že "prvotní klesání musíme překonat a zásadně se nevracet". Tak jsme se zásadně nevracela a doslova hypnotizovala blížící se protější svah.  Snažila jsem se odhadnout kde asi dube to stoupání co mě snad opět dostane k základnám. Nebylo, nebylo, nebylo a pak bylo. Slabé ale přece. Po chvíli zesílilo a opět základna. pokračovala jsem dál.

Nyní se charakter kopců změnil. Sharnik (cihlová hora) byl rozeklaný a ooobrovský. Letěla jsem těsně kolem jeho strmých skalnatých svahů a cítila se jak muška. Vrchol byl ke všemu schován v mraku a celý ten výjev tak působil ještě majestátněji. Když se podařilo tu obrovskou horu skal obletět, opět jsem dobrala výšku. Dobrala bych raději i více, ale stoupání nějak mizelo a nezbývalo tedy než se vydat nad první otočný bod.

task 1

Letím, letím, přístroj mi něco ukazuje ale jistá si nejsem ničím. "Halo kluci" skučím do vysílačky, kde je ten první otočný bod? "Jak jsou ty dráty nad tím kostelíkem" ozývá se na zpět. Chvíli koukám, koukám a pak opravdu kousek dál vidím dráty a kostelík. Zatím naštěstí hluboko pode mnou. Přístroj pípne tu-du-dum tum a otáčím se na zpět. Radost z dosažení prvního otočného bodu vystřídalo rozčarování nad dalekou cestou zpět nad nejbližší kopec. Zdálo se, že nemohu přiletět v slušné výšce a opravdu, ubohých 1660 m.n.m. (78 metrů nad zemí) nevěštilo nic dobrého. Jak se ukázalo další dny na mě čekala ještě obtížnější zachraňování. Tentokrát se stoupák podařilo docela rychle objevit a opět dosáhnout k základně. Ten den se mi podařilo doletět zpět do kempu. Celé mi to trvalo hodinu a půl. Když jsem přistávala, obloha nad západem byla celá zčernalá. Pravda někteří závodníci přistávali ještě dost dlouho po mě, ten silný předbouřkový vychr jsem jim ale nezáviděla.

Tu sobotu doletěl Petr Beneš o sekundu před Danem Vyhnalíkem a za nimi s dvouminutovým zpožděním Mirek Čáp. Z nás nováčků zabodoval Zdenek Wachtl a Viktor Plaček, kteří dali něco přes dva otočňáky. Milan Tichý dokonce málem prvně doletěl úlohu celou.
 

------------------------------------------------------------------------------

Neděle 3. července 2016

Přecházející studená fronta a na to navázaný vydatný déšť zajistili volný den. Piloti se rozdělili po skupinkách a každý nějakým způsobem relaxoval. Někdo se koupal v přilehlém písáku, někdo griloval na speciálním místě v horách, někdo absolvoval lukostřeleckou stezku, někdo vyrazil na kola a někdo jen tak posedával nebo polehával : )

 

strilime z luku

Plus odkaz na video na vimeo.