SpeedBar
Login: 
  
Heslo: 
 

Mohlo by Vás zajímat
Archiv článků

ROGALO Info

Jak rozeznat svahové proudění a termickou bublinu.

Silný vítr

Za silnějšího větru se lze udržet ve vzduchu na svahu. Je třeba jen rozlišit termické stoupání od svahového, aby bylo jasné, v čem je třeba točit a v čem svahovat. Svahové stoupání působí těsně u svahu, pokud pilot otáčí od kopce, stoupání slábne. Hodnota stoupání je velmi malá a dosahuje v závislosti na síle větru a strmosti svahu v našich podmínkách pouze 0,5 až 1 m/s. Podstatné je, že pilot již po 10 minutách svahování dosáhne svůj "strop" (asi 20-50 m nad kopcem), v této hladině se vozí a stoupání je zde nulové nebo kolísá v rozsahu do 0,2 m/s. Dalším důležitým faktem je, že stoupání, resp. nulka trvá, dokud pilot nedoletí na okraj svahu.

svahové proudění
obr.1 Svahové proudění je na kopci zesílené a pod kopcem fouká výrazně slabší vítr.

Svahování se skoro vždy promísí s termickými bublinami, ačkoliv ne vždy se v nich dá točit. Projevují se krátkodobým stoupáním v trvání 2-15 sekund při kopci a před ním v prostoru, přičemž vário ukazuje hodnoty od +0,5 m/s do +3 m/s i více. Výrazné klesání -1 až -3 m/s je neklamným znakem termické aktivity. Při letu vedle svahu může vário ukazovat 8sekund stoupání +2 až +3 m/s. Začátečník si řekne, "jéje, ale přifouklo" a pokračuje rovným letem na konec svahu, zatímco zkušenější pilot tam začne točit.


obr.2 Prolítávání bubliny při svahování těsně u terénu. Místní zesílení proudění je vidět na stromech a trávě.

Pokud je tedy výborná svahovačka, při které dobře nosí a padáky i rogala jsou 300 m nad kopcem, je to projev termické činnosti a nikoliv svahového větru. Ačkoliv piloti létají přímým letem (bez točení), bublin je tolik, že v nich nabírají víc, než mezi nimi stihnou vyklesat. Takto se ale člověk pod základny nedostane, protože bubliny jsou v jisté výšce již odfouknuté za kopec a za něj se při svahování nesmí, tam je strašné bu-bu-bu.


obr.3 Při svahování jsou také nejsilnější bubliny odfouknuté v určité výšce za kopec - to je max. hladina, která se dá dosáhnout svahováním bez točení za svah.

Slabý vítr

Slabý vítr je takový, při kterém se nedá udržet na svahu. Třeba zůstat sedět na kopci a tipovat podle některých příznaků existenci termiky.

Větrný poryv

Termika způsobuje místní zesílení větru, což je dobře vidět na trávě, listnatých stromech nebo na větrném rukávu. Na rozdíl od svahového větru, který je silný na hřebeni a slabý pod kopcem, termický poryv jde silný zpod kopce a postupuje jako vlna nahoru - na startu může být tehdy klidné betvětří, nebo jen 2-metrový větřík zepředu. Když dolů pod kopcem vidíte, jak si lehli stromy pod 5-7 metrovým poryvem, startujte, startujte, startujte!


obr.4 Odtrhávání bubliny - vítr jde zespodu nahoru.

Zkušení piloti si dávají pod kopec nebo do poloviny kopce na tento účel větrný rukáv a pozorně jej spolu se stužkou na startu sledují. Ani taková promyšlená strategie nemusí přinést vždy očekávaný výsledek, protože opuštěný rukáv okamžitě ukradne první náhodný turista.


obr.5 Odlétávání bubliny. Na kopci fouká, ale nenosí to, pod kopcem je klid.

Větrná skvrna

Při pohledu ze vzduchu je vidět na listnatém lese bílou rozfoukanou plochu, kde se bělají větrem vyvrácené listy stromů. Na svahu je skvrna protažena do elipsy nebo pásu s šířkou 20-50 m. Plocha se začíná vytvářet zespodu (větrný poryv) a při odumírání stoupání se začne zkracovat dolní hranice skvrny směrem nahoru, až skvrna zmizí.


obr.6 Za větru 0-2 m/s se bubliny trhají v prostoru před kopcem a sáním otáčejí vítr na startu.

Při odlétávání bubliny vzhůru, když vlastně odchází určitý objem hmoty, vítr nakrátko zesílí, podobně jako když vedle cyklisty projede kamion a poryv před ním ho shodí do příkopu. Toto je ale "studený" vítr, který fouká, ale nenosí, přičemž již 20-30 m pod startem se stromy ani nehnou. Ne z každého kopce je vidět na stromy 50-100 m pod startem a tak se může tato závěrečná fáze snadno splést s první fází odtrhávání bubliny. Kolikrát jsem to s rogalem odstartoval rovnou do klesání -2 m/s a za minutu jsem již seděl pod kopcem.

V Jampole (Ukrajina) jsem létal s rogalem nad 100 m vysokým strmým břehem Dněstru. Termika se utrhávala z protějšího plochého břehu přes řeku. Stačilo sledovat hladinu řeky, na níž se vytvářely zčeřené plochy a piloti si nad ně létaly pro stoupání jak se tady chodí po rohlíky do obchodu.

Na startu z průseku, kde není vidět na bok, musí pilot dobře napínat uši a startovat když v relativním tichu najednou někde na boku začne šumět les. Když fouká, termika je během svého rozběhu vzhůru (odtrhávání) přitlačována větrem o svah a tam se zviditelní jako rozfoukaný flek. V bezvětří se bubliny z předpolí trhají kolmo vzhůru do prostoru a svým sáním mohou způsobit na startu dokonce vítr do zad. Větrný poryv ani větrná skvrna se nemusí vytvořit a odhalit termiku třeba jinak.

Světlo a stín

Nebe se často "překumuluje", na zemi se vytvoří rozsáhlé zastíněné plochy a mezi nimi sluneční okna, která přicházejí a odcházejí podle rychlosti výškového větru. Při severním větru si Cumulus po chvíli může zastínit a zadusit vlastní zdroj. Zde platí jednoduché pravidlo: Kde není slunce, není termika! Ve termicky vydařených dnech postačí jen 1-2 minuty slunečního světla na to, aby začala pulsovat "nulková" termika a 5 - 15 minut ohřevu obvykle postačí pro vytvoření kvalitního stupání. Nad kopcem se vytvoří takový velký Cumulus, že zastíní celý kopec daleko dopředu. Například na jihu Straníku to pak vypadá tak, že ve stínu jsou všechny louky přímo pod svahem a hranice světla a stínu leží až 0,5 km před kopcem. Slunce svítí na rovinu, na pole při cestě Teplička - Varín. Při bezvětří může taková situace přetrvávat poměrně dlouho a u kopce nejsou žádná stoupání, jak to bývá běžné. Jediným řešením je odstartovat a klouzat přímo na pole dopředu, tam kde je nejvýrazněji vyrysovaná přední hrana mraku a nad nasvícenými místy najít s pomocí boží termiku.


obr.7 Zastíněný kopec, stoupání se tvoří na osvětleném předpolí.

Při výškovém větru 2-3 m/s a slabém proměnlivém větru při zemi se na JZ-svahu tvořila termika, jejíž Cumulus po chvíli zastínil start i místo vzniku stoupání. A tak jsme všichni seděli na jihu a od zad pravidelně chodili stíny a sluneční okna. Změřili jsme si, že okno trvá asi 15 minut a strategie startu byla jasná: Při následujícím okně jsme si počkali 10 minut a odstartovali, přestože jsme jiné příznaky termiky neviděli. Sto metrů před kopcem na nás již čekali tři metry vzhůru, a protože slunce svítilo ještě nějakých deset minut, vytočili jsme na tandemu až po základnu.


obr.8 Nasvícený kopec - stoupání se tvoří přímo pod svahem.

Až fantastický vliv slunce a stínu jsem si vyzkoušel při svahování na 30 metrů vysokém kopečku na Krymu. Funělo stabilních 6-7 m/s ze západu, ve výšce foukalo snad dvakrát tolik. Slunce a stín se střídaly ve velmi rychlých intervalech. Při zastíněném kopci jsem svahoval na SZ těsně u terénu a občas jsem se šťouchnul o trávu. Po příchodu slunečního okna se vítr do 20 sec. plynule stočil o 90 stupňů na JZ a aniž zesílil jsem začal létat 10 m nad kopcem. Přišel stín, z JZ byl západ až severozápad a já jsem byl o patro níže. Pak opět slunce a přesunul jsem se na JZ a do vyšší hladiny. Znovu a znovu, desetkrát po sobě, fungovalo to bezchybně.

Hanggliding a paragliding

Nejjistější je pustit před sebe pilota předskokana. Pomozte mu, dejte mu tip, kde by to mohlo být a pozorně jej sledujte, sám zapnut v postroji. Nečekejte, že po startu bude konstantně stoupat jako při svahování! Naopak může beznadějně klesat, pak ho na pár vteřin začne výrazně zvedat, udělá kopeček a zase bude klesat až na zem. Pokud kopeček, který udělal trval alespoň 8-10 sekund, znamená to, že stoupání je dostatečně široké na kroužení, tak to zkuste hned za ním.

Když je ve vzduchu více padáků, všímejte si především ty pod kopcem a na úrovni startu. Pilot, který se začne zvedat z poloviny kopce nahoru, je jasná tutovka. Dokud to nakopnete a doletí k němu, zvedne se na vaši úroveň a společně vytočíte nahoru. Pilot, který točí 100 m vepředu a ještě má 100 m nad startem, značkuje sice dané stoupání, ale než tam doletíte, vyklesáte, on ještě nastoupá, výškový rozdíl se může zvětšit i na 200m a spodek stoupání vás už nemusí zachytit. Podobný problém budete mít, když před vámi odstartuje zkušený pilot, začne nabírat výšku a vy budete se startem otálet, stylem: Nejprve se chci trochu poohlédnout jaké to je.

Setkal jsem se s názorem, že na Straníku to bývá občas ve vzduchu přeplněné a špatně se létá. Právě naopak! Na Straníku je spousta dobrých pilotů, kteří vám ukážou, kde jsou stoupání. Při kroužení v termice se jednotliví piloti napojují do stoupání postupně a výškově se rozdělují. Může jich tam být i dvacet v jednom chumli a nikdo nikomu nebude vadit (dokonce někdy točí všichni jedním směrem!) a podle souseda ve stoupání můžete lépe centrovat. Piloti si statečně překážejí pouze při svahování za slabých podmínek a to již můžete přenechat žákům, aby se trochu otrkali.

Jiná zvěř

Točící káně je zlatej důl. Rychle tam! Dravci a čápi točí jako diví, jsou to absolutně nejlepší plachtaři! Se slepou důvěrou k nim to ale také nemusíte přehánět, spolehněte se na ně pouze tak na 95 procent. Už mě párkrát dostali, když točili na miniaturních poloměrech a já jsem se tam nevešel, nebo jednoduše podváděli (zamávali křídly, odletěli pryč a mě v tom nechali). Jestliže krachujete nad zalesněným svahem a najednou z něho vystartuje dravec, jste zachráněn, právě se totiž utrhla bublina, na níž vytočíte společně vzhůru - jinak by zmiňovaný jestřáb ještě klidně zůstal sedět na větvi. I jestřáb je jen člověk a nechce se mu zbytečně mávat, když si může počkat na termiku.

Termická bublina bere sebou vzhůru mouchy a drobný hmyz, kterému by se jinak v teple na zemi velice líbilo. Žádná moucha na světě nebude dobrovolně makat, aby vyletěla do výšky třista metrů, tam by se podívala po světě a pak zase vyklesala hladová dolů. Paraglidisti na Kamenickém hradě vědí, že když se na startu objeví mouchy z hnojiště pod kopcem, třeba do toho jít, je to tady! Vlaštovky létají v celých skupinách, chytají hmyz a perfektně označují stoupání. Mnohokrát mě zachránili, vždyť i patří mezi užitečné zpěvavce.

Na tmavém podkladu lesů je výborně vidět bílé motýly, v létě jich je v Nízkých Tatrách hodně a většinou jsem je potkával přímo v centru stoupání.

Kumuly

Dobrý stoupák vytvoří nad kopcem chmurku, která rychle roste. Za slabého větru jsou mraky víceméně přímo nad kopcem, když fouká, třeba je hledat za kopcem se sklonem asi 45 stupňů po větru. Na startu nejsou mraky úplně ideálním ukazatelem. Stoupání se nejprve utrhne při zemi, asi 10 minut fičí vzhůru, dokud dosáhne kondenzační hladinu a vytvoří se chmurka. Pokud je zásoba teplého vzduchu u země malá, bublina bude mít krátkou životnost (8-10 min.) a stoupání skončí při zemi (ne ve výšce!) dříve, než se vytvoří vlastní mrak (ten se pak rychle rozpadne). Čím má kopec větší nadmořskou výšku a čím jsou základny oblak blíž, tím je toto nebezpečí menší a při startu např. na Chopku (Nízké Tatry) se dá již orientovat úplně podle mraků. Ideální je případ, kdy se pilotovi vytvoří oblak nad hlavou právě během kroužení ve stoupání...

Když jsou mraky typu cu mediocris, rostou do výšky, pak pěkně sají, dlouho fungují a jejich vliv na stoupání při kopci je velmi výrazný. Když je jejich vertikální rozvoj tlumený cu humilis, jsou ploché, nebo tvoří jen nevýrazné chmurky cu fractus, pak nesají, stoupání pod mrakem slábne, končí často již 100 m pod základnou, do které se nedá dotočit. Stoupání může na kopci perfektně fungovat i bez toho, aby se vytvořily nějaké mraky (bezoblačná termika - když je jasno 0/8), ale i když je kolem relativně dost kumulů (3/8), bubliny tehdy nedosahují výšku kondenzační hladiny.

Kouř, prach, nečistoty

Kouř je v termice špičkový pomocník. Kouří komíny, smetiště, babička vypaluje trávu, skauti podpálili sousedovu garáž - dýmy se plazí po větru skoro vodorovně a najednou bác, jeden se otočí o 90 stupňů stranou a po 50m jde rovnou nahoru - nasála ho bublina. Ze vzduchu jsem viděl nepřerušený sloup kouře vysoký 800 metrů. Centrování v takovém zakouřeném stoupání je velmi jednoduché a nos je důležitější než vário: Zápach - to je stoupání, čistý vzduch - klesání, zápach na odpadnutí - centrum!

Mým životním zážitkem bylo točení v nepředstavitelném puchu nad nejvyšším komínem v Ružomberku. Začínal jsem akrobacií 150 m nad ústím komína v 7 metrové chemické bombě(termické bublině) a přiotráven jsem skončil o 500 m výše. Padák smrdí dodnes a já Ružomberok alergicky zavětřím i na Donovalech. Velmi silná termika zvedne ze země prach, papírky, slámu atd.. Piloti si rádi mezi sebou vyprávějí co všechno potkali vysoko nad zemí - igelitovou tašku, chomáč slámy, suché listí, jehličí. Seno s přežvykující krávou v 1500 m výšce je sice bohapustý výmysl, ale borovici vytrženou i s kořeny jsem viděl na vlastní oči!

autor:  Miloš Václav

překlad: speedbar